here are two articles about bobos which were published in czech newspaper. i believe, that you can find a lot of related material on the net = keywords: bobo, brooks, coupland, generation x...

MF Dnes - 21/08/00

Amerika zná své "bobos"

New York (ČTK, AFP) - Ve Spojených státech se objevila nová kasta "bohémských buržoů", zvaných "bobos", která spojuje peníze získané hlavně z nových informačních technologií a bohémskou představu o životě. Píše to ve své knize "Bobos v ráji" žurnalista David Brooks.
Bývalý novinář prestižního deníku Wall Street Journal, 38letý Brooks, vytvořil slovo bobo z prvních slabik "bohemian" a "bourgeoisie". Učinil tak poté, co se po více než čtyřletém pobytu v Evropě vrátil do Spojených států a zjistil, že se v Americe zrodila ve stopách informační doby nová dominantní třída.
Členové této kasty mají diplomy z nejlepších škol a "jsou jednou nohou v bohémě - světě myšlenek, umění a ducha - a druhou nohou v buržoazii, v tomto případě trhu", vysvětluje autor. Těmto "bobos" se podle něho líbí myslet nalevo, ale žít napravo.
"Při návratu z Evropy jsem zjistil, že v bělošských předměstích, kde dříve byla americká kavárna, se to hemží malými kavárnami evropského stylu. Také velké podniky se snaží získat jiný image," říká Brooks.
Velké skupiny, jako jsou Microsoft nebo Gap, se ve svých reklamách nyní odvolávají na Gándhího nebo spisovatele Jacka Kerouaka. Jejich advokáti nosí malé ocelové brýle, protože dnes je prestižnější se podobat českému spisovateli Franzi Kafkovi než Paulu Newmanovi, tvrdí David Brooks. "Bobos se pod vlivem radikalismu a buřičství 60. let v USA, které byly poznamenány hlavně hnutím proti válce ve Vietnamu a bojem za občanská práva černochů, snaží vypadat protimaterialisticky, ale rádi bydlí ve velkém domě," objasňuje.
Bobos se především chtějí odlišit od takzvaných yuppies, kteří se zrodili v 80. letech na Wall Streetu, neskrývali svou lásku k penězům a nepokrytě dávali najevo svůj sklon k luxusu pořizováním si nejnovějších aut i značkových oděvů.
Kastě bobos jsou dnes věnovány časopisy, například Real Simple, a také knihy, jako Simple Abundance, které hlásají návrat k jednoduchosti, biologické stravě a nábytku, který je sice moderní, ale vypadá prostě.
Brooks dále uvádí: "Pokud si všímáme postojů v oblastech sexu, práce, zábavy, je stále těžší rozeznat buržousty od rebelů nepřátelských vůči režimu." Doba výpočetní techniky tak podle něj smíchala obě části - trh a bohému.
Jev nepovažuje za typicky americký s tím, že bobos jsou i jinde. Například v Anglii si Mick Jagger dává image rebela, ale současně udělal z Rolling Stones výdělečný podnik.

Hospodářské noviny - 13/04/01

Žehlit se má ve dne, proti oknu ne u dveří, kudy vstupuje negativní energie

Bobo ví, že být znamená i mít

Staré hodnotové kategorie přestaly platit. Zažité zvyklosti už nefungují. Bohémové jsou měšťáky, měšťáci chtějí být bohémy.

Jana Máchalová

Podobně jako ve starém Babylóně došlo ke zmatení jazyků, dochází i v současném přeinformovaném světě k prolínání se rozmanitých kultur a vzájemně antagonistických formací, které mají za následek zrození mnohdy až bizarních hybridů. Netýká se to jen oblasti umění a módy, ale i společenské elity věku informatiky, skupiny těchto mladých lidí přicházejí s tímto novým životním stylem. Jejich příslušníci jsou nazývání bobo, zkratkou vzniklou z označení buržoazní bohém. Ten dokáže být současně jednou nohou ve světě umělecké kreativity a druhou v království byznysu a společenského úspěchu.
Ví velmi dobře, že se daří tomu, kdo umí myšlenky a emoce převést na lukrativní výrobky, tedy lidem všestranně zdatným, jak ve sféře kulturní, tak na bázi obchodně podnikatelské.
Elita dřívějších epoch si zakládala na krvi, bohatství, vojenských poctách a na vzdělání. V osmdesátých letech zaprodali yuppies (young urban professionals) svou duši konzumu; bobos ji chtějí dostat zpět.
Zhlédli se snad v legendárním králi Džanakovi, který žil ve světě rozkoší, a přesto dosáhl všestranné dokonalosti? Bengálský hinduistický učenec devatenáctého století Ramakrišna však pravil: "Lidé stále uvádějí příklad krále Džanaky; on však není pravidlem, ale výjimkou. Všeobecně platí, že nikdo nemůže dosáhnout dokonalosti, pokud se nevzdal rozkoše a poživačnosti. Nemysli si o sobě, že jsi Džanaka, od jeho dob na svět nepřišel již žádný takový jako on."

Symbióza měšťáka a bohéma
Bobos dostali své jméno podle nedávno vydané sociologické studie s komicko-humorným zabarvením amerického publicisty Davida Brookse. Tento muž, zabývající se společenskými elitami, se vrátil do New Yorku po více než čtyřech letech. Byl zmaten, když se ocitl ve čtvrtích, které přřed jeho odjezdem byly typicky bohémské. V kavárnách tu najednou vysedávali ti, pro které by použil označení Wasp (zkratka pro bílé protestantské usedlíky anglosaského původu, jakousi "modrou krev" Ameriky). Bezstarostně popíjeli espreso, poslouchali alternativní hudbu a na svět pohlíželi často přes typické malé brýle podobné těm, které nosil velký "anarchista" John Lennon. Nejlépe se cítili v prosté bavlněné košili připomínající plandavý šat Mahátmy Gándhího či v tričku s jednoduchý batikovým potiskem.
Brooks s údivem zjistil, že je pro něho takřka nemožné rozpoznat umělce od bankovního úředníka. To se ale netýkalo, jak později pochopil, jen módních atributů, ale i postojů vůči morálce, sexu, práci a způsobu, jak trávit volný čas. I obchody v okolí se proměnily. Objevily se tu prodejny se zahradnickým náčiním nebo s etnickými předměty, značkové módní butiky, restaurace a bistra s japonskou či italskou kuchyní.
Staré hodnotové kategorie přestaly platit, zažité zvyklosti fungovat. Bohémové, svobodné, umělecky cítící duše, které své jméno dostali ve Francii v devatenáctém století podle českých cikánů, se vždy stavěli proti zavedenému řádu. Pohrdali zkušeností, společenskými pravidly, nalinkovanou kariérou, ale do jisté míry i tradicí. Tedy vším, co tolik ctila buržoazie, měšťáci. Ti, jak je všeobecně známo, měli vždy doslova panický strach z překračování zažitých norem. S pohrdáním se o nich ostatně již tehdy vyjádřili spisovatelé Gustav Flaubert a Stendhal. Prohlašují, že nenávidět měšťáka je samým základem ctnosti. Básník Rimbaud ho touží přímo šokovat a provokovat! Hranice mezi těmi, kteří stáli na straně kapitálu, a těmi, kteří obhajovali ideje, byla tedy až do nedávna jasně čitelná a zřetelná.
V současnosti měšťácký a bohémský duch začínají žít v symbióze. Charakteristickým důkazem tohoto jevu může být i skutečnost, že v Paříži pravý břeh se stává břehem levým, nebo lépe řečeno, ony břehy již nelze tradičním způsobem rozlišit. V minulosti byl ten levý, se slavnou Sorbonnou, doménou radikálních mladých lidí a bohému, zatímco pravý reprezentoval baštu "serióznosti" a úspěšných podnikatelů.
Jak se ukazuje, profilují se tedy právě bobos jako ojedinělý, dosud nespecifikovaný kmen. Vyjadřují však kupodivu výstižně atmosféru, kterou dýcháme. A také začínají čím dál více diktovat pravidla na sociálním poli - jejich etický kodex přejímá do jisté míry již nezanedbatelná část současné společnosti.

Generace X
Nelze je již přehlédnout. Vyrostli nenápadně za generací devadesátých let nazvané podle literárního "nákypu" kanadského spisovatele Douglase Couplanda - Generace X. Pod tento termín se původně měli schovat všichni, kteří nastoupili po éře Baby - Boomers, tedy těch, kteří se narodili v poválečných letech zvýšené porodnosti.
Ve věku internetu, kdy žijeme v kulturních ghettech, vzbuzuje pojem "generace" u mnohých pochybnosti. Lze ji vůbec definovat? Nejde vlastně o generalizaci? Možná, že příslušníky mladé kulturní sféry devadesátých let přece jen spojovalo něco víc, než jen odpor k neposlouchatelným žvástům médií a stupidním reklamám zaměřeným právě na ně. Byla to hudební skupina Nirvana s muzikou kombinující brizantní punkový náboj s neobvyklou melodičností? Nebo droga ecstasy, řádění na techno party, posedlost záměrnou uniformitou, ironizace sebe samých? Pro ty dobře situované to rozhodně byl vůz Honda a cesty na rajský ostrov s tropickou vegetací Koh Phangan v Thajském zálivu.
Coupland dochází k názoru, že Generace X byla od počátku předmětem hypermarketingu, že scénu sklonku tisíciletí začali ovládat tzv. mikrovazalové, příslušníci pokolení závislého na mikroelektrických technologiích.
Bobos samozřejmě rádi používají špičkovou techniku, vycházejí ale navíc z dědictví, které tu zanechali hippies; jsou obohaceni i o politickou zkušenost radikálů let sedmdesátých. Uvědomují si rovněž důsledky horečnaté spotřeby, tupého konzumu a frenetické touhy po zábavě, charakteristické pro yuppies let osmdesátých, kdy bylo na prodej vše včetně šlechtických titulů.

"Hippies de Luxe"
Zhruba od poloviny dvacátého století lze zaznamenat několik důležitých hnutí přinášejících nový společenský trend. Životní postoj jejich příslušníků lze vystopovat na základě jimi uctívaného druhu literatury, filmů, muziky, drog a kultovních míst, která navštěvovali, a nakonec i podle oblíbeného typu auta.
Hippies se zrodili na západním pobřeží Ameriky v šedesátých letech. Mezi léty 1965 až 1967 se k nim přidali i příslušníci subkultur z let padesátých - folkaři, surfaři, beatnici, psychedelici. Spojil je odpor proti válce ve Vietnamu. Každá z těchto subkultur "děti květin" o něco obohatila. Folkaři přišli s vizí prostého venkova a s vírou v angažované aktivity, optimisticky doufali, že i písní se může leccos změnit. Surfaři jim darovali radostný hédonismus a ohleduplný přístup k přírodě, dlouhé vlasy a bosé nohy. Beatnici, kromě spontánních neplánovaných výletů ve stylu Jacka Kerouacka a jeho přítele Neala Cassady, způsobili, že se část mladých obrátila od banální hudby k živému prameni většiny hippies: černému jazzu. Původní drogu psychedeliků - LSD - "děti květin" rovněž, vedle své tradiční marihuany, ochotně přijaly. Tehdy byla v USA ještě legální. Jen psychedelici museli upustit od adorace plastových materiálů. Hippies snesli vyumělkované světelné show i syntetické zvuky, ale na umělé textilie si nepotrpěli. Vždyť objevili pro svět etnickou módu používající takřka výlučně jen přírodní textilie.
Životní styl hippies nakonec pronikl mezi horní vrstvy a rozšířil se jako požár do západní Evropy. "Hippies de Luxe" se řídili filozofií "peace and love" a věřili, že dojde k souznění všech národů a kultur. Z těchto důvodů se kultovním místem jejich výprav stala Indie, rodiště úsměvného a tolerantního Buddhy. Biblí ovšem pro ně byla kniha Na cestě od J. Kerouacka. Patřil k nim stejně zpěvák Jimi Hendrix, jako film Easy Rider, který výstižně ukazoval, jak se provokativně prožívaná svoboda a nezávislost stává terčem netolerance a nenávisti.
V následujícím desetiletí všeobjímající hippies procitají ze svého dlouhého snu. Mají za sebou zkušenost s válkou ve Vietnamu i s hořícími barikádami, na které byl tak štědrý "magický" rok 1968. Ideovým vůdcem "nových" radikálních hippies se stává marxismu blízký filozof Herbert Markuse se svým spisem Člověk jedné dimenze; film Absolvent s Dustinem Hoffmanem odhalující pokryteckou morálku amerických snobských "wasp" je jejich generační výpovědí. Hudebnímu vkusu radikálů odpovídala skupina Pink Floyd. Nevyjížděli již za žádným sněním. Zaslíbenou zemí se pro ně stala maoistická Čína. I droga byla drsnější. Heroin.
Chamtivost, nenasytnost a půvab investičního bankovnictví, trend neomezených možností, tak by se dalo charakterizovat období osmdesátých let, kdy se na scéně objevili yuppies v oblecích od Armaniho a Versaceho, v botách od Gucciho. Jezdili ve volvu nebo v porsche se zabudovaným telefonem, vlastnili zlatou kartu. Interiéry si vybavovali mahagonem, starosvětskými okny a záclonami, matným stříbrem a biedermeierovským nábytkem, předměty movitých předků někoho jiného. Ani neudivuje, že je tak okouzlilo drama v hollywoodském duchu s ambiciozním Michaelem Douglasem - Wall Street. Cestovali se vším komfortem především na Seychely, kde vystavovali na odiv svému okolí a slunci atleticky vypracované tělo. Když už jim nestačil dech, nastoupil kokain. Luxus i ve sféře drog.

Bůh je zvuk
A jací že tedy jsou bobos? Mnohé o nich vypovídá jejich kultovní kniha Konec historie a poslední člověk od amerického politického analytika a sociologa japonského původu Francise Fukoyamy. Ten tvrdí, že na základě vítězství demokratického liberálního kapitalismu, svět už čeká jen nudné opakování zažitých myšlenkových vzorců, přičemž ale souboj ideologií je v zásadě mrtev. Ze sféry kinematografie je jejich myšlení nejbližší film Zaříkávač koní, natočený Robertem Redfordem v roce 1998. Konfrontuje uniformní svět byznysu se světem respektujícím zákony přírody, právě tak, jako si všímá křehkosti a anomálií v nitru lidské duše.
Dalším idolem bobos se stala "skřítkovská" zpěvačka islandského původu Björk, talentovaná alternativní umělkyně, kterou, tak jako Madonnu, oblékal návrhář Jean-Paul Gaultier.
Co se týká drog, pro příslušníky elity přelomu tisíciletí jsou typické ty "chytré" - tedy "smart drugs", propagované zvláště diskutabilním gerontologem Wardem Deanem a publicistou Johnem Morgenthalerem. V jejich knize Chytré drogy a živiny usuzují, že látky jako hydergin, cholin, vasopresin a efedrin mají schopnost omladit paměť, posílit sexuální touhu, a dokonce zvrátit proces stárnutí.
Bobos cestují do Tibetu. Zatímco ve městě upřednostňují z ekologických důvodů skládací koloběžky, o víkendech si rádi vyjedou za přírodou svým terénním vozem.
Konzum je do jisté míry jejich niterná realizace: Nákupní košík obsahuje jejich ideály. Makrobiologická strava, italské těstoviny, japonské suši, biologická káva a kakao, dřevěné pantofle se sametovými páskami, orientální svíčky, voňavé kuličky z Tibetu, ručně vyšívané přehozy, eskymácké čepice, příbory s dřevěnou rukojetí, goratexové bundy. V jejich interiérech se snoubí staré s novým, materiály luxusní a funkční. Preferují umělce a designéry jako je Philippe Starck, Mauro Mori nebo Michael Solis. Vedle futuristického čistého stylu a materiálů, jako je hliník nebo vinyl, milují vše, co zavání mizející kulturou severoafrických Tuaregů, starou polozapomenutou Sibiří, stepními nomády i folklórem z krajin thajského království. Uchvacuje je strohý nábytek puritánských kvakerů, kteří již od konce 17. století žili podle motta: ruce k práci, srdce k bohu. Telefony a počítače mají ovšem, kromě všech možných funkcí, špičkový design. U přehrávacích aparatur platí heslo: "Bůh je zvuk." Rozmístění předmětů v bytě či domě se samozřejmě řídí pravidly čínské vitální energie Feng-šuej, "vychytáváním" geopatogenních zón. I takovou obyčejnou záležitost, jakou je žehlení, nenechávají jen tak. Žehlit se má ve dne, proti oknu, ne u dveří, kudy vstupuje negativní energie. V pokoji mají být vždy čerstvé květiny a akvárium s rybičkami.
Bobos právě tak jako surrealisté hledají svůj rodokmen. Jejich kočičky a psi dostávají jména po těch, které pokládají za své předchůdce. Jedním z nich byl třeba Gándhí, kterého chápu jako "boba spirituálního". Jacka Kerouacka potom jako "boba na cestě", Ernesta Hemigwaye jako "boba kreativního" a Johna Kennedyho jako "boba techno". Jejich pozornosti neunikl dokonce ani Franz Kafka, kterého při pátrání po svých kořenech vzývají jako "boba minimalistu". Jsem toho názoru, že jejich rodokmen by mohla obohatit i taková Nancy Cunrdová, závratně bohatá dcera paroplavebních magnátů, proslulá výstřednice, řádící mezi dvěma světovými válkami, označovaná svými sokyněmi za "zhoubnou sirénu" a "požíračku mužů", která dokázala dohnat k pokusu o sebevraždu i Louise Aragona. Její slabost pro vše africké zachytil na svých fotografiích Man Ray.
Potkat klasického maloměšťáka nikdy nebylo a ani dnes není velkým problémem. Setkat se se skutečným bohémem je již obtížnější. Mnozí se do "bohémství" rádi stylizují, vždyť je od dob beatniků tak přitažlivé - vědí ale, co doopravdy obnáší? Ani bob se ještě (zvláště u nás) nevyskytuje nikterak hojně. Jeho čas však nazrává.

well... some more thoughts coming sometime soon? not really sure about it. but this is a case which has been interesting me for a long time...

          adamm