Opakuje se to rok co rok. Advent... Čas přípravy a zklidnění... Ale zároveň platí, že advent se změnil v dobu nákupního šílenství.
V předchozích letech jsem se tomu zdráhal uvěřit. Měl jsem tolik práce ve škole, že na nějaké vánoční trhy jsem se nemohl dostat ani omylem. Letos jsem však v rámci předvánočních příprav přijal brigádu v opravdu velké samoobsluze (tak říká jedna má kamarádka hypermarketům).
A tam mě optimismus přešel. Kupuj, kupuj, kupuj; to jediné se skrývá za každou větou. Go Ježíšku Go - to už tu bylo. Letos jsme se dostali zas o krok dál. Zavolej Ježíškovi o dárek. Vážně nevím, co bude příště...
Venku mrznou vystupující školní soubory. Děti se snaží ze všech sil, ale kolemjdoucí jen pohodí kapucí a mizí v útrobách nákupního parku. Venku zima, uvnitř teploučko. Ale jinak se člověk diví, proč se tam všichni tak hrnou.
Nervózní rodiče, poletující děti, otravní Santa Clausové. A všude akční slevy. Ale stačí k vánoční atmosféře jmelí a svíčky? Nebyl původní význam svátků trochu jíný? Klid a mír se nějak vytratili. Bolestně si to uvědomují i někteří nakupující. Rozvzteklený tatínek, kterému před nosem vyprodali poslední zlevněnou sadu nářadí okřikne děti, které ho tahají za rukávy a chtěly by kinder vajíčka: "Dejte mi konečně pokoj! Vždyť jsou, kurva, Vánoce."

Hm... Tak šťastné a veselé. A nezblázněte se z toho...

          adamm