uvádím zde text, jak byl publikován - tedy i se zásahy editora. celé číslo časopisu naleznete také zde ve formátu pdf.

Všechno dobře dopadlo

Zažili to asi všichni novináři, kteří přijeli na pražský summit NATO, aby referovali o plánovaných protestech. Na jednoho demonstranta připadl jeden novinář, jeden voják a šest policistů. Nic dramatického se nekonalo, žádná zásadní myšlenka nepadla. Snad největším zážitkem tak zůstal pohled na v podvečer prázdný Václavák, nad kterým prolétá policejní helikoptéra. Nikde nikdo – jen pár znuděných policistů a hloučky bezradných novinářů.
Listopadový summit NATO v Praze byl jednou z nejdůležitějších událostí roku 2002 v České republice. Jeho přípravě i průběhu byla věnována velká pozornost. Celkově bylo na summit vyčleněno ze státního rozpočtu 800 milionů korun.
Nevím, do jaké míry byly oprávněné obavy z teroristů: o skutečném stavu věcí v této oblasti ví u nás asi jen několik málo osob. Jisté je, že se bohudíky nic nestalo a žádní atentátníci nezaútočili. Jasnější se zdá být druhá hrozba: radikální demonstranti stavějící se proti NATO. Ministerstvo vnitra spolu s Policií ČR operovalo s číslem 12 000. Právě tolik protestujících prý bylo v Praze v roce 2000. Možná si ještě pamatujete na děsivé záběry hořících aut, vytlučených výloh a utíkajících raněných. Ačkoliv zůstává otázkou, do jaké míry byla situace dezinterpretována médii, veřejnost před summitem ráda slyšela ministra vnitra, který sliboval, že nic takového se tentokrát stát nemůže. Mnohatisícové policejní posily z celé země, jednotky se speciální výzbrojí i výcvikem, nové vybavení – to vše spolu s mnohem přísnějším režimem na hranicích i v Praze samotné mělo postavit hráz zlověstným masám demonstrantů, násilníků a vandalů. Mediální profil protestujících byl jasný již dlouho dopředu. Nutno přiznat, že si za to mohli do značné míry sami.
Zpětně nelze přesně zjistit, do jaké míry velkolepé přípravy státní správy odradily případné demonstranty. Na hranicích bylo díky zostřeným kontrolám odmítnuto asi 350 lidí, většina z nich se do země nedostala, protože byla na seznamu nežádoucích osob, jiní pro podezření z možného narušení veřejného pořádku. Ale musíme si uvědomit, že NATO stojí stranou zájmu skupin a hnutí, jež bývají souhrnně označována za „anti-globalistická“. Jejich pozornost je soustředěna na MMF, Světovou banku, případně Evropskou Unii, nikoliv na NATO. Dosud žádný z velkých protestů neměl s NATO nic společného a nebyl důvod předpokládat, že tomu tentokrát bude jinak.
Oficiální místa zvládla situaci. Obratně využila společenské poptávky a vylepšila si svůj image. Zároveň mohlo dojít k nákupům za desítky až stovky milionů korun, které by se jinak obhajovaly jen stěží. To byl podle mne hlavní důvod megalomanských příprav. Demonstrantů se nakonec v Praze nesešlo více než 2000 (daleko spíš okolo tisíce), protesty měly téměř bezvýhradně pokojnou podobu a státníkům se u nás líbilo.
Že se trochu pozapomnělo na to, co se na summitu projednávalo? Že se možná zbytečně utratily desítky milionů korun, které se daly použít na něco jiného? Že v přepočtu na jednoho demonstranta „padlo“ několik set tisíc korun? To už posuďte sami – vždyť přece všechno dobře dopadlo.